Deníček

31.7.2014; frustrovaný chtíč

31. července 2014 v 20:29 | Ally

Sedím tu a přemýšlím nad tím, jak moc se nemohu dočkat až podzim příjde, vezme mě do svých obrovských náručí a uteče se mnou do našeho bezduchého, šedivého světa, kde jediný existující zvuk je tlukot mého srdce. Přemýšlím nad tím, jak moc se těším na to, až si budu moct zahřát ruce držením hrníčku teplého čaje; na to, až budu moci poslouchat šepoty stromů, písně ptáčků a básně větrů.

Nesnáším léto.

25.7.2014; wattpad

25. července 2014 v 13:24 | Ally

Wattpad jsem objevila před několika lety. A od té doby jsem jejich věrná fanynka. "Fanynka".

Včera večer jsem dostala takový náhlý nápad. Opravdu zbožnuji, když dostanu nápad na povídku, když se mám soustředit na úplně jinou. Trvalo mi to tři hodiny - cover, maličkatá synopse a nějaké kontury; jako kde se děj odehrává - já si zvolila malé roztomilé městečko v Anglii - a sám děj a ovšem postavy a obrázky k nim. Zde je ten výsledek.

Má to teprve sedm reads, což je normální, protože jsem to přidala včera. Povídka je psaná v angličtině, tak stejně jako mé ostatní dvě knihy na mém profilu na Wattpadu.

Nemohu se dočkat, až začnu psát celou povídku.

20.7.2014; stála únava

20. července 2014 v 11:57 | Ally

Po dlouhém dni na koupališti a po konečně nepřerušitelným a uspokojivém spánku, je pořád ve mně nějakým způsobem únava. Avšak, já si nestěžuji.

Co mě dnes ráno opravdu probudilo byla sklenice studené vody. Opravdu je to osvobující a zároveň to dělá dobré divy na váš metabolismus, když na prázdné bříško vypijete jednu sklenici. Hlavně v tomto teplu je nejlepší zanechat tělo hydratované - věřte mi, že vaše tělo vás za to bude milovat.

Když se tak dívám na horní obrázek, úplně mě to nutí zalést si do postýlky a přečíst si nějakou zajímavou knížečku, která ve mně zanechá depresi na několik týdnů. Tak jako to udělalo The Fault In Our Stars.

A asi, jak to vidím, tak něco takového udělám.

18.7.2014; nicota

18. července 2014 v 11:43 | Ally

Už to přestávám řešit.

Má insomnie mně kompletně zahlcuje každou noc. A já s tím nemohu nic dělat.

Spánek býval pro mě únik od reality. Vždycky jsem se těšila na noc, kdy bych mohla ulehnout do pohodlí své postele, zavřít oči a uteknout do snu, jenž by byl zcela jiný a lepší. Vím, že by mé mrtvé emoce se vůbec nezměnily, ale cítila bych se líp. Nyní každou noc ležím s insomnií a čekám až mi dovolí usnout, zatímco mé myšlenky mě samy děsí natolik, že mám strach nechat oči otevřené. A když konečně usnu, tak o ničem nevím.

Nejsem si jistá, zdali to má být pro mou mysl dobré, ale nechám to tak být.

17.7.2014; klidné poledne

17. července 2014 v 12:30 | Ally

Dnes jsem se probudila a cítila jsem se jako Mrtvá nevěsta Tima Burtona.

Mrtvě.

Což mi připomíná, že na tento film se musím znovu podívat. Dodnes jsem ohromena myslí Burtona - jednou bych chtěla, aby napsal povídku o mně. To by bylo úžasné. Představte si, jak by zkrášlil vaší osobnost.

U tohoto klidného posledne poslouchám novou desku Arctic Monkeys. Nejsem si jistá, zdali mám plakat nad krásou Alexova hlasu nebo usmívat se při ponoření do toho světa, který vytvořil. Ale jsem si jistá, že můžu uskutečnit obě možnosti.

Teď přemýšlím nad tím, jak moc se těším na podzim. Pro mě je léto decentní jen tím faktem, že jsou prázdniny a já se můžu vyspat, ale jinak léto nesnáším. Narodila jsem se na podzim, takže to v podstatě vše vysvětluje. Já vždy dostanu takovou "uměleckou" náladu, kdy chci jen číst knihy a psát dokud mi nebolí konečky prstů. A mé povídky nějakým způsobem začínají také v podzimu. Takže tak.

A teď mám náladu si jít lehnout a prospat celé poledne, zatímco celá diskografie Arctic Monkeys hlasitě hraje.

15.7.2014; rozhodnutí

15. července 2014 v 13:30 | Ally

Pomalu přestává pršet a já si dopřávám zelený čajíček, zatímco mám puštěné The Smiths.

Poněvadž mé prázdniny jsou jednotvárné, rozhodla jsem se vytvořit si blog. Nemohu si ani vzpomenout kolik blogů jsem si za celý život už vytvořila, ale jsem si opravdu jistá, že jich bylo hodně. Pamatuji si, že to byla moje posedlost. A abych byla upřímná, dost mi to chybí - a tak právě proto zaplňuji tu malou dírečku v mé hrudi, která byla tak dlouho opuštěná, a která je pořád zaschlá krví.

Vážně se těším na výsledek tohoto blogu.
 
 

Reklama