Drabble

Nátlak

20. července 2014 v 13:27 | Ally

Cesta vede jen jedním směrem. Nemůžeš se hýbat, ani nevnímáš, že pomalu přestáváš dýchat. Nevíš, kam cesta vede. Je ticho. Tu a tam zazní něžný zpěv ptáčka, který se ti snaží napovídat, ale ty ho taktéž nevnímáš. Tvé oči jsou upřené nad děsivou, neutuchající krásou před tebou. Přejíždí po bujné krajině, která dosahuje do čisté bělosti oblohy. Máš pocit, jakoby se kolísala. Nakonec, tvé oči spadají na vysoké stromy. A zůstávají na zdánlivým koncem cesty. Třepeš se. Máš strach. A pomalu si připadáš jako jediný člověk na Zemi. Avšak, kdo říkal, že nejsi?

Tohle jsou tvé poslední sekundy života.

Anděl

17. července 2014 v 14:07 | Ally

Na zlomek vteřiny panovalo ticho. Smích kamarádů pomalu zeslaboval a jejich povídání se zdálo nesrozumitelné - jakoby mluvili jinou řečí. Pouliční lampa, jenž dosahovala do temnoty noční oblohy, svítila jasně a její světlo dosahovalo na tvář anděla v přestrojení člověka, na jehož se mé oči nekonečně soustředily. Jeho nebeské, stinné perutě byly schované pod vrstvou těžké džínové bundy a do mé mysli se hned vnukla vzpomínka, kdy mi dovolil rozvinout jeho tajemství a mé rty se rozšířily do úsměvu. Anděl mi opětoval ten samý úsměv a jeho oči se jiskřily s nezbedností. A ticho bylo zdrceno živostí Božího světa.
 
 

Reklama